Jak oslavíte 200. narozeniny muže známého jako "otec genetiky"? Samozřejmě vykopáním jeho těla a sekvenováním jeho DNA. Přesně to letos udělal tým vědců v České republice, aby oslavil Gregora Mendela, vědce a řeholníka, jehož experimenty v polovině 19. století položily základy moderní genetiky.
Mendel žil a pracoval v Brně, druhém největším městě České republiky. V roce 2022, kdy si připomínáme dvousté výročí Mendelova narození, hledali místní vědci způsob, jak si tohoto muže připomenout a uctít jeho památku. Mezi možnosti patřil festival, vědecká konference a socha.
Astronom Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, se zajímal, zda byl zakladatel genetiky někdy podroben nějakému genetickému testu. "Tak to byl začátek," říká Šárka Pospíšilová, genetička, která je zároveň prorektorkou pro výzkum na Masarykově univerzitě v Brně.
"Bláznivý" nápad se stává skutečností
Zpočátku se podle ní nápad analyzovat Mendelovy geny zdál "šílený". Přesto Pospíšilová obcházela různé odborníky na univerzitě a ptala se, co by bylo možné.
"Ptala jsem se antropologů, kteří měli zkušenosti s analýzou ostatků různých historických osob," vzpomíná. Radila se i s archeology.
Exhumace Mendela z jeho hrobu v Brně a provedení genetických testů na jeho ostatcích se ukázalo jako realizovatelný projekt - pokud se jim podaří získat povolení od augustiniánů. To je řeholní řád, ke kterému Mendel patřil a u kterého zůstal: Předpokládalo se, že Mendelovo tělo je uloženo v hrobce augustiniánů na ústředním městském hřbitově.
Místní řeholní představitelé se radili s augustiniány v Praze, se svým biskupem a nakonec i s augustiniány v Římě. Nakonec bylo povolení uděleno. Měl mimořádně velký mozek a byl 168 cm vysoký. Řeč je o zakladateli genetiky Gregoru Johannu Mendelovi. Jeho ostatky v současné době zkoumají vědci z Masarykovy univerzity.
Velikán genetiky
Filip Pardy, molekulární biolog z výzkumného týmu, cítil, že s účastí na tomto úsilí přichází těžký pocit odpovědnosti. "Gregor Mendel je osobnost, která se vyučuje v prvním kurzu genetiky na univerzitě," říká Pardy. "Všichni cítí, že je velmi důležitý, zejména tady v Brně. Je to takový vzor... který stál na počátku všeho, co děláme."
Mendel předběhl svou dobu ve způsobu, jakým používal matematiku ke studiu vzorců dědičnosti u rostlin hrachu, když se zabýval například barvou květů a výškou rostlin, říká Pardy.
"Analyzoval soubor asi 25 000 rostlin, aby skutečně získal správná čísla a vytvořil vzorce," říká Pardy. "A tak byl i v tomto ohledu tak trochu vizionář a o krok napřed."
Mendelovy pokusy s rostlinami byly známé a uznávané již za jeho života, ale jeho sláva se skutečně rozhořela až po roce 1900, kdy genetici znovu objevili jeho práci a uvědomili si její důsledky.
"Nikdo v té době, myslím, že ani Mendel, netušil, že jeho práce bude tak převratná, že se stane významnou vědeckou teorií," říká Daniel Fairbanks, genetik rostlin a autor knihy Gregor Mendel: His Life and Legacy.
Mendelovy geny nabízejí vodítka o jeho životě
Při vykopávkách Mendelovy hrobky bylo odhaleno pět rakví naskládaných jedna na druhé. To bylo poněkud překvapivé, vzhledem k tomu, že na náhrobku byla uvedena jména pouze čtyř augustiniánských bratří.
Zdálo se, že Mendelova rakev je ta kovová na dně. Byla vystlaná nějakými novinami, které byly datovány krátce před jeho smrtí, což se zdálo být dost průkazné. Přesto Pardy říká, že chtěli ještě lepší důkaz, že právě v této rakvi byly Mendelovy ostatky.
"Vlastně jsme přišli s nápadem prohledat jeho osobní věci, protože jsme věděli, že potřebujeme nějaký referenční materiál, abychom skutečně potvrdili jeho totožnost," říká Pardy.
Kurátoři v místních muzeích jim umožnili provést stěry z předmětů, jako jsou Mendelovy mikroskopy, jeho brýle, písemné záznamy o jeho meteorologických měřeních a pouzdro na cigarety. Tým také pečlivě prohledal vnitřek Mendelových oblíbených knih a v knize o astronomii našel vlas.
Když prozkoumali DNA z toho všeho a porovnali ji s DNA v kostře, byli si jisti, že našli Mendelovo tělo.
Sekvenování jeho DNA odhalilo genetické varianty spojené s cukrovkou, srdečními problémy a onemocněním ledvin. Varianta, která Fairbankse zaujala nejvíce, se nacházela v genu, který byl spojován s epilepsií a neurologickými problémy.
"Celý život trpěl nějakou psychickou nebo neurologickou poruchou, která mu způsobovala velmi těžké nervové zhroucení," říká Fairbanks. "Je možné, že šlo o dědičný stav - a to byl fascinující objev, který tito vědci učinili."
Co by udělal Mendel?
Fairbanks se zamyslel nad tím, jak by se Mendel cítil, kdyby ho v hrobě někdo vyrušil, aby uspokojil zvědavost dnešních vědců.
"Z toho, co o něm vím, se kloním k názoru, že by z toho měl dost možná radost," říká Fairbanks. "Ale samozřejmě se ho na to nemůžeme přímo zeptat."
K této teorii se přiklání i Pospíšilová. "Věříme, že by měl radost. Víme, že byl velmi nadšený pro všechny druhy výzkumu," říká - s tím, že těsně před smrtí Mendel požádal o provedení rozsáhlé pitvy.
"Nebyl proti výzkumu na vlastním těle," říká. Přestože Mendel nevěděl nic o DNA ani o tom, jakou roli hraje ve vzorcích dědičnosti, které tak pečlivě sledoval, říká, že by mu s největší pravděpodobností "nevadilo, kdyby se podílel na výzkumu i po své smrti".
0 Komentáře